Techniky disponující k zážitku božského snu - tedy snu, v němž můžeme odhalit duchovní smysl - byly a jsou využívány v mnoha společnostech. Šlo o izolaci, modlitbu, půst, pokání, spánek na kůži obětovaného zvířete nebo kontakt s nějakým posvátným zvířetem a především inkubace, tedy spánek na posvátném místě. Latinské slovo incubare znamená ležeti na něčem, v speciálním významu spáti v chrámu kvůli božským snům. Inkubaci znali již staří Egypťané, a to přinejmenším od 15. století před Kristem (chrámová inkubace Amenofida II. a Thothmeda IV. k získání božího souhlasu s jejich tronizací). Znali ji i v rané Mezopotámii.

Inkubace v antickém Řecku
V Řecku se inkubace provozovala ve svatyních héróů a v jistých skalních průrvách pokládaných za vchod do podsvětí. Patronem inkubace byl Asklépios (syn Apollónův), bůh lékařství a dárce tělesného, ale i duševního a duchovního zdraví (jeho znakem byla hůl - caduceus -, po níž se vine had). V nejproslulejší Asklépiově svatyni - řeckém Epidauru - se našly chrámové nápisy svědčící o četných případech uzdravení v rámci inkubace. K většině uzdravení tam zaznamenaných došlo okamžitě, jindy byly ve snu "pouze" sdělovány lékařské předpisy.
Pacient vykoupaný v chrámové vodě se odebral s obětinami do chrámu, kde byli chováni hadi (symbol zmrtvýchvstání), ulehl na podlahu, na rouno obětovaného zvířete, a vyčkával příchod boha. (Později - ve středověku - čekal pacient až jeden rok. Ještě z dvacátého století existují zprávy o řeckých vesničanech očekávajících spasitelný sen týdny a měsíce.) V této souvislosti lze zmínit rovněž egyptsko-helénistického boha Sarápida, který měl svatyni včetně inkubace také v Římě.

Inkubace v křesťanství
U svatého Řehoře z Tours je sen součástí inkubačních praktik křesťanského typu. Ve svých životopisech svatých popisuje četné inkubační sny:
- Žena s krví podlitou a snětí zanícenou rukou spí u hrobu sv. Martina v Tours. Ve snu jí světec říká, že je její ruka vyléčena. Když procitne, zjistí, že je skutečně zdravá.
- Chromá žena spí ve sloupoví baziliky, v níž se uchovávaly ostatky sv. Juliána z Brioude. Ve snu se jí světec zjevil, z jejího těla spadly řetězy, a po probuzení zjistila, že je uzdravena.
S případy inkubace se setkáváme ještě v pozdním středověku. Nešlo přitom pouze o striktně tělesné uzdravení, ale o celkové vnitřní obrození osobnosti, včetně její duševní a duchovní dimenze - tak působily zázraky Ježíše Krista i svatých.

Práce se sny v židovském mysticismu
Židovský mysticismus pojímá sny jako komunikační kanály spojující člověka s duchovní říší. Na jedné straně byly některé sny považovány za "průduchy", kterými vnikali do lidské duše boží poslové, aby oznámili důležité zprávy. Na straně druhé mohl někdo žádoucí informaci ve snu vyvolat pomocí určitých technik. Jeden kabalistický žánr se dokonce věnuje speciálním předpisům, podle nichž se formulovaly otázky před ulehnutím ke spánku, přičemž zodpovězení těchto otázek se očekávalo právě ve snech. Snové odpovědi pak na sebe často braly podobu určitého biblického verše, který se nějak vztahoval k oné otázce. Aby kabalista odpovědi porozuměl, bylo nutné interpretovat verš ve světle obsahu otázky. Jinými slovy, literární forma snu vyžadovala výklad. Tato praxe se opakovaně objevuje v mnoha kabalistických rukopisech.
Jeden z nejznámějších kabalistů rabi Chajim Vital doporučuje, abychom se před spaním pomodlili "buď Vůle Tvá" a použili jednu z výslovností Božích jmen, která máme před sebou napsána, a svou mysl zaměřili k té mystické oblasti, s níž souvisí. Pak je třeba položit svou otázku, jak máme buď rozluštit nějaký problém vztahující se k budoucnosti, nebo dosáhnout čehokoliv, co si přejeme. Jinde tentýž kabalista popisuje techniku barevné vizualizace, s jejíž pomocí obdržel odpověď na svou otázku, která k němu sestoupila ve snu. V židovské apokalyptické literatuře zase existuje několik příkladů, kdy se k vyvolání Slova božího ve snu používají modlitba, pláč a půst. Spojitost mezi pláčem a paranormálním vnímáním vyskytujícím se ve snech je například patrná v jednom midrašickém příběhu. Žák rabiho Šimona bar Jochaje zapomněl, co se naučil. Se slzami vešel na hřbitov. Kvůli jeho velkému pláči přišel k němu rabi Šimon ve snu a řekl mu: "Když naříkáš, házej si s třemi otýpkami slámy a já přijdu." Student šel k vykladači snů a řekl mu, co se mu zdálo. Ten mu odpověděl: "Opakuj svou kapitolu třikrát a porozumění se vrátí k tobě." Student tak učinil a opravdu se stalo podle slov vykladače. Souvislost mezi pláčem a návštěvou hrobu přitom naznačuje praxi vhodnou k vyvolání snového vidění.

Co znamenaly sny pro indiány
Severoameričtí indiáni provozovali nespočet obřadů, které zobrazovaly jejich snové vize. Některé z nich popisuje ve slavné knize Johna G. Neihardta Mluví Černý jelen indiánský "svatý muž" (1863 - 1950), který patřil k Siouxům z kmene Lakotů (žijícím v USA). Příslušníci jeho kmene, kteří měli "posvátné" sny, se sdružovali do spolků - bizoních, jeleních, vlčích, orlích, medvědích a mnoha dalších. Muži, kterým se kupříkladu zdálo o medvědovi, se často věnovali léčitelství, neboť indiáni kmene Lakota věřili, že tyto šelmy mají velké znalosti bylinek a léčení. Jiní, kteří měli sny o kamenech, pořádali obřad, v němž se poodhalovala budoucnost, docházelo k vyléčení nemocných, či se nalézaly ztracené předměty.
Zcela zásadní význam měl pro každého lakotského muže obřad zvaný hledání snové vize. Ten umožňoval získání osobní zkušenosti s posvátnou božskou Jednotou, což bylo nezbytnou podmínkou pro úspěšný život. Předcházelo mu rituální očištění v temnotě malé kopulovité chýše za přítomnosti několika zkušených rádců. Voda nalitá na rozpálené kameny uvolnila ducha kamenů, který stoupal vzhůru v podobě horké páry, a nesnesitelné horko očišťovalo tělo i duši. Muži zpívali posvátné písně přivolávající dobré duchy a radili hledači snu, jak se má chovat. Ten pak odešel - oděn jen bederní rouškou a s rozpuštěnými vlasy - na vzdálený kopec, kde se v osamění modlil. S sebou si vzal jen plášť a posvátnou dýmku. Hlasitě volal a plakal, dokud jej nenavštívil božský sen. Po celou dobu, tedy dva až čtyři dny, nejedl a nepil. Po návratu do vesnice vešel opět do potní chýše. Tam vyprávěl zkušeným mužům svůj sen a oni mu jej pomohli vyložit. Poradili mu, jak jeho moc znovu vyvolat a využít pomocí obřadu vyprávění a předvádění snu. Tento obřad se stal součástí dalších rituálů, které nyní již zasvěcenec v budoucnu vykonal, jeho pomocí potvrzoval svou moc a právo jednotlivé obřady provádět.
Snové vize se Lakotů zmocňovaly často zcela spontánně a nečekaně, během odpočinku na lovecké výpravě nebo při únavě z žáru horkého letního dne. Prostřednictvím snu získal muž schopnosti, které pocházely od posvátné božské Jednoty a odlišovaly ho od ostatních lidí. Poznání a moc udělené snem jej zavazovaly k tomu, aby je používal nejen pro sebe, ale i ve prospěch svého kmene. Obvykle se mužům zdálo o tom, jak dosáhnout úspěchu v boji nebo jak se uzdravit, například pomocí léčivých bylin. Jen nemnozí ale měli sen opravňující k vykonávání nejrůznějších veřejných rituálů a léčitelských obřadů. Snová vize vyvoleného muže působila tak mocně, že poselství v ní ukryté se pro něj stalo celoživotním posláním. To byl případ také indiánského šamana Černého jelena.